MOTO 7

JÍZDA VE DVOU

Jste-li radikální řidič jezdící zásadně sám, můžete následující řádky přeskočit. Jinak by si je však měli přečíst všichni (i potenciální) spolujezdci a spolujezdkyně.

Předpokládejme tedy, že máte už první kilometry s novým motocyklem za sebou. Lze jen doporučit, abyste je najezdili sólo, dříve než si vezmete spolujezdce. Před jízdou je třeba si domluvit některé základní postupy a způsoby komunikace. Předně je třeba člověku, který se veze na motorce poprvé, vysvětlit, že se motocykl v zatáčce bude naklánět směrem dovnitř, což vyplývá z mechaniky průjezdu zatáčkou. A že když se bude snažit motocykl vyrovnávat vykloněním se ven, pošle vás i sebe tímto činem ven ze zatáčky. Stejně tak působí ovšem i přílišné naklánění spolujezdce do zatáčky. Nejlépe je tedy sedět klidně a udržovat stejnou polohu těla vzhledem k motocyklu jako řidič.

Při jízdě je lepší obejmout rukama pas řidiče, než se stydlivě držet za různá madla. Většinou je ale nejlepší se oběma rukama opírat za zadní horní část nádrže. Řidič to ocení hlavně při brždění, když musí v rukou držet svoji hmotnost, hmotnost spolujezdce, to vše zvětšené o setrvačnost a ještě přitom řídit a mít v rukou cit. Navíc je nádrž pevná část motocyklu, a drží se za ní tedy lépe. Ovšem při tomto způsobu držení musí spolujezdec nějak zvládnout rychlou akceleraci, protože se nemá čeho držet. Někdy se lze tedy jednou rukou držet řidiče a druhou rukou se opírat o nádrž.

Pokud čtete tyto řádky jako spolujezdec či spolujezdkyně, snažte se "neklovat" za jízdy vaší přílbou do přílby řidiče při každém zabrzdění nebo přeřazení. Ten vpředu vám za to bude docela vděčný.

Ono vlastně všechno začíná už při nastupování. Je-li spolujezdec (spolujezdkyně) opatřen kratšíma nohama, nebo je-li sedadlo spolujezdce vysoko nad zemí, je lepší nasedat tak, že si stoupnete jednou nohou na stupačku, přehodíte ve stoje nohu na druhou stranu (držíte se přitom ramen řidiče) a teprve pak si sednete. Podmínkou je samozřejmě dobrý technický stav zadních stupaček. V každém případě musí být spolujezdec s řidičem na tomto způsobu domluven, protože řidič musí motocykl pevně držet, s oběma nohama na zemi. Rozjíždějte se, až když se přesvědčíte, že spolujezdec v pořádku sedí a drží se.

Komunikace při jízdě dosti vázne. Jednak kvůli aerodynamickému hluku, jednak nosíte-li otevřenou přílbu proto, že při jízdě se z nějakého důvodu při mluvení strašně - s prominutím - slintá a všechno to chytá spolujezdec. Jedete-li někam, kam zná cestu pouze spolujezdec, je nejlepší se dohodnout na určitém způsobu dorozumívání, např. poklepání na levou nohu nebo rameno znamená odbočení doleva apod. A jezdíte-li ve dvou častěji, není od věci pořídit si dorozumívací zařízení do přileb - interkom.

Při zastavování na krátkou dobu (na semaforech apod.) má spolujezdec vždy nohy na stupačkách a nesundává je na zem. Informujte jej o tom hned zkraje. Stejně tak seznamte člověka, který na motorce ještě nejel, kde jsou na motocyklu horká místa (jako např. výfuky), o která by se mohl spálit, nebo kde by si mohl přiškvařit třeba podrážku. Jednak by to byla zbytečná škoda jeho bot a navíc přiškvařená a zapečená podrážka jde z výfuku velmi špatně odstranit.

A ještě jednu radu: sedí - li vzadu krásná dívka, která jede na motorce poprvé, nesnažte se jí hned ukázat, jak máte motorku v ruce, jak to umíte skládat do zatáček a jak to umíte odpíchnout. On je to napoprvé na motorce pěkný šok, a navíc to všechno vypadá ze sedadla spolujezdce tak nějak o dost hůř. Takže jediným výsledkem takovéto jízdy by mohl být zjitřený pud sebezáchovy a trauma, o kterém se jí bude zdát za bezesných nocí s výsledným negativním vztahem k motocyklu.

První jízda se spolujezdcem by tedy měla být krátká, v mírném tempu, měla by být za krásného počasí a se zajímavým cílem. Tak si váš spolujezdec podvědomě spojí motocykl s příjemnými zážitky a vše se pak odehrává v jiné, příjemnější rovině. Těch pár jízd, kdy se budete muset víc ovládat a jezdit pomalu, se vám v každém případě bohatě vrátí, nehledě na fakt, že takto si i vy nenásilně oťukáte chování motocyklu při jízdě ve dvou.

Také dbejte na to, aby i spolujezdec měl oblečení odpovídající účelu, což asi nebude případ sukně, střevíčků, jakési vypůjčené podezřelé a příliš velké přilby a halenky či trika s krátkým rukávem.

A nezapomeňte při delší jízdě ve dvou upravit tlak v pneumatikách, seřídit pérování, počítat s horší akcelerací a o dost delší brzdnou dráhou, protože vezete dvakrát větší náklad.

JÍZDA VE SKUPINĚ

Jízda ve skupině patří k nejsilnějším zážitkům na motocyklu.

Jede-li více motocyklů najednou, je třeba dodržovat tyto zásady:

* motocykly nejedou v řadě přímo za sebou, ale stranově přesazeně - "cik-cak". To znamená jeden více vlevo, druhý napravo atd. To proto, aby měl každý jezdec lepší přehled o situaci a více prostoru pro eventuální manévrování či brždění. Pozor, nepleťte si to s jízdou vedle sebe, která není dovolena. Naopak na světlech je dobré čekat v párech.

* jako první jede ten, kdo zná cestu, nejlépe se vyzná v mapě nebo je v zahraničí schopen se zeptat na cestu. Pak jedou ostatní motocykly seřazené podle výkonu motoru: nejslabší vpředu, nejsilnější motocykly vzadu. Nováčci a začátečníci jedou nezávisle na výkonu motoru hned za "lodivodem". Kdo už má zkušenosti s jízdou ve skupině, jistě dobře zná ten zvláštní jev: zatímco ti první jedou pohodově rychlostí řekněme 80 km/h, ti vzadu jedou téměř na plný plyn a jen tak tak stíhají.

* nejzkušenější jezdci jedou vždy vzadu.

* za jízdy platí, že každý má zodpovědnost za toho za sebou. Cestou ho hlídá ve zpětném zrcátku a to zejména po odbočení. Je-li ten za mnou příliš daleko, zpomalím. Není-li již vidět, zastavím. Tomu ovšem napomáhá i ten vzadu tím, že se po odbočení neschovává, ale najede si tak, aby se jezdci před ním v zrcátku ukázal, aby jej ten první zkrátka nemusel v zrcátku usilovně hledat.

* pro případ ztracení se je dobré předem se dohodnout na denním cíli cesty a tam si dát sraz.

* při předjíždění platí, že každý předjíždí "na vlastní triko", sám za sebe.

* při jízdě ve skupině by měl mít každý určeno své místo a měl by platit zákaz vzájemného předjíždění i když se to občas velmi těžko dodržuje.

* trasu si dobře nastudujte dopředu, zabráníte tak obtížnému a častému zastavování, eventuálně bloudění.

* maximální počet motocyklů ve skupině by měl být osm. Jede-li vás více, je lepší se rozdělit na více nezávislých skupin.

* jedete-li v koloně automobilů, sledujte nejen brzdová světla auta přímo před vámi, ale brzdová světla aut daleko vpředu.

JÍZDA PO DÁLNICI

Jízda po dálnici, tak jako ostatní situace, přináší specifická rizika. Ta na dálnici vyplývají z rychlé jízdy a z únavy z nudy.

Když už tedy jedete po dálnici na vlastní riziko rychle, je třeba dávat pozor zejména na ostatní řidiče. Nikdy totiž nevíte, nezačne-li řidič vozu, který předjíždíte, sám taky předjíždět. V tomto ohledu mají naši řidiči ještě hodně co dohánět. Také nejsou výjimkou takové ty snahy jako najednou si za jízdy otevřít dveře a upravit si přiskřípnutý bezpečnostní pás, nebo vyhodit papírek....

Pro cestování jsou nejpříjemnější rychlosti do 130 km/h, ale když už se rozhodnete jet maximální rychlostí (u nás to není povoleno, tak třeba v Německu) zjistíte, že to není nic příjemného, a tak dříve nebo později zjistíte, že musíte použít polohy vleže. Maximální rychlost vzrůstá asi o 5 - 15 %. Hodláte-li tak jet delší dobu, nezapomeňte si na tuto polohu seřídit zpětná zrcátka.

Další nepříjemnou kapitolou jsou mouchy a mušky. Jejich zbytky, nalípané na štítu přilby, je dobré odstraňovat při všech zastávkách po cestě pod tekoucí vodou. Ta je na mušky nejlepší. Nejdou-li zbytky odstranit hned, použijte triku s toaletním papírem. Dvě vrstvy navlhčeného toaletního papíru přiložte na plexi a nechejte asi 5 minut působit. Papír odstraníte pak i s většinou mušek.

Připraveno ve spolupráci s YAMAMOTO