MOTO 9 - Jízda za zvláštních podmínek

Na nejlepším ze všech motorkářských světů je teplota po celý rok 23 stupňů Celsia, vítr nefouká, nebo fouká vždy zezadu, neprší a neexistují žádné nebezpečné situace. Protože ale je ten náš svět poněkud nedokonalý, musíme být připraveni na všechny eventuality.

Jízda v dešti

Jízdu v dešti lze objevitelsky charakterizovat slovy: klouže to. Z toho vyplývá - jemně s plynem, jemně (a dříve) na brzdy, nižší rychlosti, menší náklony, plynulejší jízda. Vůbec nejnebezpečnějším obdobím deště jsou jeho první kapky. Prach a olej na silnici se mísí s vodou a tato emulze ochotně a vydatně snižuje tření mezi pneumatikou a vozovkou. Proto je někdy lepší i zastavit, dát si šálek kávy a vyjet až po chvíli, když už bude vozovka spláchnutá.

Rozhodující se za deště stávají pneumatiky, hlavně tvar profilu a hloubka vzorku. Ta musí být dostatečná, aby dokázala odvést desítky litrů zpod běhounu za vteřinu. Motocykl se sice dostane do aquaplaningu o hodně později než automobil, ale když už se to stane, tak je opravdu veselo. Do míst, kde hrozí nebezpečí aquaplaningu je nutno tedy vjíždět přiměřenou rychlostí. Můžeme jen doporučit, aby se nedodržoval obecně platný předpis minimální hloubky vzorku, ale aby se pneumatiky měnily dřív - asi ve 2 milimetrech hloubky vzorku. Stejně tím většinou žádnou sadu pneumatik po dobu vlastnictví neušetříte.

Nepříjemná je také jízda v dešti po starší silnici, kde již vznikly koleje od projíždějících aut. Tady si lze vybrat, jestli pojedete v dolíku, kde hrozí smyk díky téměř souvislé vrstvičce vody, nebo jestli pojedete po vyvýšeném prostředku jízdního pruhu, kde hrozí smyk díky oleji odkapanému z projíždějících aut a rozmydlenému deštěm. Při jízdě ve vyjetých kolejích se vám může přihodit za sucha i za mokra, že se motocykl, zejména ten se širokými pneumatikami, při najetí na šikmou plochu chová nervózně. Není to známka zhoršených jízdních vlastností, ale zcela logický důsledek toho, že těžiště motocyklu působí v ose kola, ale styčný bod pneumatiky s vozovkou je někde po straně běhounu - vzniká dvojice sil, která se snaží motocykl naklonit. Není to nic nebezpečného, pokud o této vlastnosti víte a počítáte s ní.

Za deště jsou zvláště motocykly s velkým točivým momentem v nízkých otáčkách hůře ovladatelné, neboť síla na kole se kontroluje hůře, než u vysokootáčkových strojů. Lze to ale vylepšit zařazením vyššího převodového stupně.

Obzvláštní pozornost věnujte jízdě po "kočičích hlavách", po vodorovných dopravních značeních, kanálech, kolejích a v blízkosti čerpacích stanic. Na těchto místech se raději vyvarujte jakýchkoli prudkých manévrů.

Konečně je za deště třeba věnovat zvýšenou pozornost ostatním účastníkům silničního provozu, protože motocykl je za zhoršené viditelnosti ještě snáze přehlédnutelný.

Jízda po špatném povrchu

Zde je několik tipů pro jízdu místy, kde je špatný povrch:

* včas odřadit a snížit přiměřeně rychlost

* přes nebezpečné místo jet vždy pokud možno přímo, bez náhlé změny směru či rychlosti

* být připraven udržovat rovnováhu motocyklu

* při nájezdu na vystouplou překážku či jámu zbrzdit motocykl jak je to jen možné (s ohledem na podmínky), těsně před překážkou uvolnit obě brzdy, pevně chytit řidítka a postavit se do stupaček.

* někdy se setkáte s podélnými, poměrně křivými drážkami na silnici. Někdy je to odfrézovaná stará vrstva asfaltu před položením nového povrchu, jindy jde o odvodňovací drážky, aby pneumatiky neztratily kontakt za deště. V každém případě to není v přiměřené rychlosti nic nebezpečného, pouze máte takový legrační vlnivý pocit v řídítkách.

Jízda v noci

Při dodržení určitých podmínek může být jízda v noci poměrně příjemná, protože je méně mušek, menší provoz a o vozidle jedoucím v protisměru víte o dost dříve než za dne. Je ale třeba být si vědom některých nebezpečí.

Na prvním místě je to vaše horší viditelnost, na druhém místě musíte dobře vidět vy.

To znamená mít správně seřízená a čistá světla. Zdá se však, že ještě důležitější je mít v pořádku plexi na přilbě. Poškrábané plexi vám totiž původně jasný obraz roztříští na tisíce malých ohňostrojů a tak se obraz nejen rozloží, ale ještě více vás oslní. Nemáte-li "Antikratzvisier" je třeba měnit obyčejný štítek zhruba každou sezónu.

Nebezpečným obdobím je stmívání, kdy si lidské oko zvyká na přechod z denního světla na noční.

Míjíte-li v noci vozidlo s rozsvícenými světlomety, vyhněte se pohledu přímo do jeho světel. Sledujte očima pravý okraj vozovky a spíše využijte toho, že vám protijedoucí auto osvětlilo vaši stranu vozovky. Takže víte, do čeho jedete.

V noci a koneckonců i ve dne číhá ještě jedno nebezpečí při průjezdu lesem, ale i na ostatních místech na venkově - zvěř. Již při střední rychlosti vás dokáže i zajíc z motocyklu sundat. Natož třeba srna. Nejlepší ochranou je přizpůsobit rychlost, a navíc mít palec připravený na tlačítku houkačky. Houkačka občas zafunguje, když se zvíře zastaví a zírá do reflektorů vašeho motocyklu. Vidíte-li již zdálky nějaké zvíře přebíhat přes silnici, dávejte maximální pozor a zpomalte - zvířata totiž bývají v páru či ve skupině, takže vám do cesty může vběhnout další kus.

Závěr

Co říci závěrem? Nic. Závěr žádný není. Jízda na motocyklu je neustálé učení se. Nikdy nelze říci: už všechno vím. Ale za rok si budete moci říct: už umím víc. A za další rok ještě víc. Ale nikdy nelze říci: už umím vše. Chyby děláme všichni. Důležité je tyto chyby rozpoznat, rozebrat si je a jednat tak, abychom se jich napříště vyvarovali.

Někomu se může po přečtení těchto stránek zdát, že jízda na motocyklu je jedno velké, obrovské riziko, pro které není čas si jízdu užít. Možná má pravdu. Ale jen do té doby, než si to sám zkusí. V každém případě si pamatujte, že nejdůležitějším uměním na motocyklu je: uhlídat sám sebe.

Až se budeme na cestách potkávat, nebuďte překvapení nebo nafoukaní, když vás kolega motorkář pozdraví a odpovězte na pozdrav; rukou, bliknutím nebo - ve větší rychlosti - kývnutím nohou. Šťastnou cestu!